Píseň o Rígovi

Ve starých pověstech se vypravuje, jak se jeden z Ásů, jménem Heimdall, vydal na cestu a putoval podél pobřeží, až přišel k jednomu dvorci a dal si jméno Ríg. Podle této pověsti je složena tato píseň:
 


               Za dávných časů
               dalekou cestou
               se ubíral šedivý,
               bojovný Ás,
               silný a rozumný,
               rozvážný Ríg.

               Přišel k domu
               s dveřmi dokořán,
               vstoupil dovnitř,
               oheň spatřil:
               dva staří manželé
               u krbu seděli
               v kroji po otcích,
               Ái a Edda.

               Ríg jim dal rád
               dobrou radu,
               doprostřed si sedl
               dlouhé síně,
               z každé strany měl
               jednoho z manželů.

               Chléb překynutý
               přinesla Edda,
               tuhý a těžký
               s tvrdými zrny.
               Na plochý stůl
               mísu položila
               s hustou jíchou
               hostu k jídlu.

               Ríg jim dal rád
               dobrou radu.
               Od stolu vstal pak
               a znaven šel spát,
               doprostřed si lehl
               tvrdého lože,
               z každé strany měl
               jednoho z manželů.

               Tak tam strávil
               tři noci s nimi,
               potom šel odtud
               prostřed cesty.
               Uběhlo devět
               měsíců dlouhých.

               Povila Edda
               pacholíka,
               z pramene vodou
               polila chlapce
               temné tváře.
               Trael dostal jméno.

               Pěkně rostl,
               prospíval dobře,
               až na rukou mu
               ztvrdla kůže,
               prsty ztloustly,
               naběhly paty,
               hřbet zhrbatěl,
               zhubly tváře.

               V mládí už začal
               užívat síly,
               houžví vázal
               haluze v otep,
               dříví nosil
               celý den domů.

               Od krav přišla
               křivonohá,
               s lýtky spálenými,
               ožehlá sluncem,
               s ohrnutým nosem
               otrokyně.

               Doprostřed světnice
               usedla dívka,
               vedle ní seděl
               syn hospodářův:
               šeptali spolu,
               stlali si postel
               otrok každý den
               s otrokyní.

               Plahočili se,
               plodili děti;
               jich jména jsou, myslím:
               Hreim a Mjósni,
               Lút a Vefsi,
               Leggjaldi, Fúlni,
               Drumb, Digraldi,
               Drött a Hösvi,
               Klur a Kleggi.
               Kopali borky,
               hnojili pole,
               stavěli ploty,
               pásli kozy,
               poklízeli svině.

               Jich dcery byly:
               Drumba a Kumba,
               Ökkvinkálfa
               a Arinnefja,
               Ysja a Ambótt,
               Eikintjasna,
               Tötrughypja
               a Trönubeina.
               Od nich pochází
               otroků rod.

               Ríg se pak dal
               rovnou cestou,
               až přišel k zavřené
               závorou síni.
               Uprostřed podlahy
               uvnitř plál oheň,
               muž s ženou tam
               mlčky pracovali.

               Muž sekyrou tesal
               vratidlo k stavu,
               vous měl přistřižen,
               vlas sčesán k čelu,
               košili těsnou;
               v koutě měli truhlu.

               Žena předla,
               točila přeslicí,
               rozpřáhla rámě,
               měřila přízi,
               se stuhou na hlavě,
               v halence hrudí,
               s šátkem kol krku,
               kasanou sukní.
               Afi a Amma
               obývali dům.

               Ríg jim dal rád
               dobrou radu
               ............
               ............

               ............

               ............
               ............
               od stolu vstal
               a znaven šel spát.
               Doprostřed si lehl
               měkkého lože,
               z každé strany měl
               jednoho z manželů.

               Tak tam strávil
               tři noci s nimi.
               Potom šel odtud
               prostřed cesty.
               Uplynulo devět
               měsíců dlouhých.

               Povila Amma
               plavého chlapce,
               bystré měl oči
               jako ostříž;
               vodou ho skropila,
               nazvala sedlákem.
               Plné tělíčko pak
               plenkou ovinula.

               Pěkně rostl,
               prospíval dobře,
               býky krotil,
               hotovil pluhy,
               domy stavěl
               a stodoly s došky,
               robil vozy
               a oral rádlem.

               Domů přivedli
               vládkyni klíčů
               v suknici z koziny
               sedlákovi
               a snachou ji nazvali
               v selském čepci.
               Žili spolu
               spokojeni,
               postel si stlali,
               pole vzdělávali,
               přátele prsteny
               podíleli.

               Pěkně si žili,
               plodili syny,
               Dreng byl jeden
               a druhý Hal,
               další pak Breid,
               Bóndi a Smid,
               Tegn, Bundinskeggi,
               Búi a Boddi,
               Brattskegg a Segg.

               Dcery pak měly
               tato jména:
               Snót, Brúd, Svanni,
               Svarri, Sprakki,
               Fljód, Sprund a Víf,
               Feima, Ristill.
               Odtud se rozmohly
               selské rody.

               Kráčel pak Ríg
               po rovných cestách,
               až dosáh síně
               s dveřmi přivřenými,
               kruh železný visel
               na veřejích.

               Podlaha byla
               postlána slámou,
               u stolu mladí
               seděli manželé,
               Otec a Matka
               si hleděli v oči.

               Laskavý hospodář
               si napínal luk,
               do toulce ukládal
               ostré šípy.
               Mladá žena
               s pletí jak mléko,
               zdobená šperky,
               si hladila šat.

               Na hlavě čepec,
               na hrudi zlato,
               v dlouhé sukni,
               světlé říze,
               s okem zářivým,
               oslnivou lící,
               a šíjí čistší
               než čerstvý sníh.

               Ríg jim dal rád
               dobrou radu,
               sedl si uprostřed
               dlouhé síně
               mezi mladou ženu
               a statného muže.

               Matka mu prostřela
               prázdný stůl
               lněnou přikrývkou
               z vzorované látky,
               přinesla chleba
               z pšeničné mouky
               a pobídla hosta,
               by pojedl darů.

               Postavila na stůl
               stříbrné mísy
               plné slaniny,
               pečených ptáků,
               a zdobené poháry
               s perlivým vínem.
               Pili a mluvili.
               Uplynul den.

               Ríg jim dal rád
               dobrou radu.
               Potom povstal,
               přichystal postel
               a lehl si doprostřed
               na hebké lůžko
               mezi muže
               a mladou ženu.
               Tak tam strávil
               tři noci s nimi.
               Potom šel odtud
               prostřed cesty.
               Uplynulo devět
               měsíců dlouhých.

               Po devíti měsících
               povila matka
               hezkého hocha.
               V hedvábné jej
               plenky ovinula,
               pokropila vodou.
               Jasné dítě
               nazvali jarlem.
               Plavé měl vlasy,
               plné tváře,
               jak ještěrka
               jiskrné oči.

               Vyrůstal jarl
               v jasné síni,
               oštěpem vrhal,
               ohýbal luk,
               ostřil šípy
               cvičil psy v štvaní,
               na koni jezdil,
               kryl se štítem,
               mával mečem,
               útoky mařil,
               závodil v plavání,
               zápasil v boji.

               Z lesa přišel
               Ríg lehkým krokem,
               Ríg lehkým krokem
               s tajemstvým run.
               Své jméno dal chlapci,
               synem ho nazval,
               uvázal ho
               v dědičné jmění,
               v dědičné jmění,
               majetek rodu.

               Odtud se odebral
               temným lesem
               přes zjíněné skály,
               až k síni přijel.
               Uchopil štít,
               napřáhl oštěp,
               koni dal ostruhy,
               ohnal se mečem,
               zdvihl prudký boj,
               pobil nepřátele
               a přisvojil si
               početné kraje.

               Sám osmnáct
               spravoval dvorců,
               štědrý byl ke všem,
               rozdával šperky,
               meče a prsteny,
               plavné koně,
               nešetřil sponami
               ni zlatými náramky.

               Poslové jeli
               po vlhkých cestách,
               až k síni přijeli,
               v níž sídlil Hersi,
               šťastný s dcerou
               štíhlých prstů,
               jemné pleti,
               Ernou jménem.

               Požádali o ni,
               odvezli s sebou,
               oženili jasného
               jarla s Ernou.
               Žili spolu,
               neznali žalu,
               množili rod.
               Míjely roky.

               První Syn přišel,
               potom Chlapec,
               Dítě, Klouče,
               Mladík, Dědic,
               Potomek, Příbuzný
               - ve hry se pustili,
               vrhali kostky,
               v plavání vedli -
               Kníže byl další,
               poslední Král.

               Prospívali
               jarlovi potomci,
               krotili koně,
               vrhali kopí,
               robili šípy,
               zdobili štíty.

               Mladý Král však
               měl znalost run,
               run života
               a run věku,
               doved též chránit
               oddané muže,
               otupit ostří,
               utišit moře.

               Znal hlasy ptáků,
               znal plameny mírnit,
               krotit vlny,
               starosti uklidnit;
               moc a sílu měl
               osmi mužů.

               O runy se sděloval
               s jarlem Rígem,
               vyznal se ve lsti
               víc než jarl;
               pilně se snažil,
               až sám dosáh práva
               zvát se Rígem,
               znalcem run.

               Mladý Král projížděl
               mlázím a hvozdy,
               ostrými šípy
               tišil ptáky
               ...........

               Tu vrána zvolala
               z vysoké větve:
               "Proč, mladý Králi,
               ptáky tišíš?
               Spíše bys měl
               v sedle sedět
               s pádným mečem
               porážet vojsko.

               Dan a Danp mají
               drahé síně,
               vzněšenější úděl,
               než máte vy.
               Ti dobře loď
               dovedou řídit,
               rozdávat ostrou
               čepelí rány
               ...........
               ...........



Můj email