Píseň o Hárbardovi


Tór se vrátil ze své cesty na východ a přišel k jednomu zálivu. Na druhé straně zálivu stál převozník s lodí. Tór volal:
  "Kdo je ten podivný pacholek
               na protějším břehu?"

    Hárbard odpověděl:

               "Kdo je ten chvástavý chlap,
               který přes vodu volá?"

            Tór:
               "Převez mě přes záliv,
               potravu dostaneš:
               sledě nesu v koši,
               neznám slastnější jídlo.
               V pokoji jsem pojed,
               než jsem práh překročil,
               sledě a ovesnou kaši.
               Sytý jsem dosud."

      Převozník:
               "Svou snídaní se vychloubáš
               jak výtečným činem.
               Sotva však víš,
               že smutno v tvém domě:
               tvá matka je, myslím, mrtva."

            Tór:
               "Zprávu mi podáváš,
               jež srdcem by pohnula
               každého muže:
               že mi zemřela matka."

      Převozník:
               "Neděláš dojem,
               že tři dvory ti patří.
               Bos tu stojíš
               s žebráckou berlou
               a kus cárů máš místo kalhot."

            Tór:
               "Zaměř s bárkou
               sem ke mně k břehu!
               Či komu patří loď,
               kdo je jejím pánem?"

      Převozník:
               "Hildólf mě požádal,
               abych hlídal převoz,
               rozvážný rek
               z Rádseysundu.
               Zákaz mám převážet
               zloděje, tuláky,
               jen dobré známé smím
               do lodi vzít.
               Pověz své jméno,
               mám-li tě přes sund převézt."

            Tór:
               "Povím ti své jméno,
               ač jsem tu psanec,
               a celý svůj rod:
               jsem Ódinův syn,
               Meiliho bratr
               a Magnův otec,
               temný hromovládce.
               S Tórem tu mluvíš.
               Též však chci zvědět,
               jak tebe zvou."

      Převozník:
               "Hárbard se jmenuji,
               jméno své neskrývám."

               
            Tór:
               "Nač skrývat ti jméno,
               když nemáš nepřátel?"

      Převozník:
               "I kdybych měl,
               před mužem jako ty
               bych život svůj zachránil -
               leč bych byl zasvěcen smrti."

            Tór:
               "Těžko mi připadá
               přes řeku k tobě
               brodem se brodit
               a zmáčet si břicho.
               Odměnil bych se ti,
               ubohý zmetku,
               za sprostou řeč,
               kdybych přes sund se dostal."

      Převozník:
               "Zde na břehu stojím
               a na tebe čekám:
               od doby, co mrtev je Hrungni,
               s tvrdším ses nesetkal mužem."

            Tór:
               "O boji mluvíš,
               v němž jsem se utkal
               s hrdým obrem
               kamenné hlavy.
               A přec jsem ho porazil,
               že mrtev padl.
               Co hezkého však zatím
               vykonals, Hárbarde, ty?"

      Převozník:
               "U Fjölvara jsem pobýval
               pět plných zim
               na ostrově
               Algroen jménem.
               Boj nám byl radostí,
               muže jsme bili,
               o lásku žen se
               ucházeli."

            Tór:
               "A jak se k vám měly
               ty vaše ženy?"

      Převozník:
               "Veselé jsme měli ženy,
               kdyby jen věrné nám byly!
               Chytré jsme měli ženy,
               kdyby se jen chránily lsti!
               Ony však z písku
               provazy pletly
               a z hloubky údolí
               hloubily základy.
               Já jsem však nad ně
               nade všechny vyzrál:
               se všemi sedmi
               sestrami spal jsem,
               rozkoš jsem s nimi
               a radost užíval.
               Co velkého však zatím,
               Tóre, vykonals ty?"

            Tór:
               "Tjaza jsem zabil,
               temného obra;
               Alvaldova syna
               oči jsem hodil
               na jasnou oblohu:
               to jsou znamení
               mých zralých činů,
               hvězdy, na něž všichni
               hledět vždy budou.
               Co hezkého však zatím
               vykonals, Hárbarde, ty?"

      Převozník:
               "Mnoho jsem měl
               milostných pletek
               s ženami upíry,
               které jsem odlákal mužům.
               V Hlébardovi jsem potkal
               hrozného obra:
               kouzelný proutek mi půjčil
               a já ho o rozum obelstil."

            Tór:
               "Zle jsi se odměnil
               za dobrý dar."

      Převozník:
               "Jeden dub získá,
               co druhý pozbyl.
               Každý se sám o sebe starej.
               Co velkého však zatím,
               Tóre, vykonals ty?"

            Tór:
               "Byl jsem na východě,
               bych obří bil plémě,
               upíry ženy,
               když se ubíraly do skal.
               Rod obrů by velký byl,
               všichni kdyby žili:
               lidé by zhynuli
               na této zemi.
               Co hezkého však zatím
               vykonals, Hárbarde, ty?"

      Převozník:
               "Byl jsem na bojišti,
               bitev se zúčastnil,
               krále popouzel,
               klid zbraní rušil.
               Ódin má jarly,
               již v boji padají,
               a Tór jen tlupu otroků."

            Tór:
               "Nerovně bys rozdělil
               roty bojovníků,
               kdybys moc k tomu měl."

      Převozník:
               "Tór má velkou sílu,
               nemá však srdce:
               hrůzou a strachem ses
               v palečnici schoval,
               kýchnout ses bál
               a pustit ducha,
               bys před obrem se
               neprozradil."

            Tór:
               "Hárbarde, sketo,
               hned bych tě skolil,
               kdybych tě, darebo, dosáhl."

      Převozník:
               "Proč mě skolit chceš,
               když příčiny nemáš?
               Co velkého však zatím,
               Tóre, vykonals ty?"

            Tór:
               "Byl jsem na východě,
               břeh jsem tam střežil,
               když mě spatřili
               Svárangovi syni:
               balvany mě napadli,
               nadarmo však:
               první pak přišli
               prosit o mír.
               Co hezkého však zatím
               vykonals, Hárbarde, ty?"

      Převozník:
               "Na východ jsem vyjel,
               s dívkou se veselil,
               vlasy jí hladil
               hebké jak len.
               Objetím mě žádoucí
               žena obdařila."

            Tór:
               "Dobře jsi tam užíval
               darů lásky."

      Převozník:
               "Kdybych byl tehdy měl,
               Tóre, tvou pomoc,
               mohl jsem tu žádoucí
               ženu svou zvát."

            Tór:
               "Pomoc bych ti poskyt,
               kdybys byl požádal."

      Převozník:
               "Zda věřit možno
               kladiva vládci?"

            Tór:
               "Nekoušu paty
               jak na jaře krpce."

      Převozník:
               "Co velkého však zatím,
               Tóre, vykonals ty?"

            Tór:
               "Nevěsty berserků
               na Hlésey jsem pobil.
               Mnoho zla tropily,
               rozum mužům mátly."

      Převozník:
               "Hanba ti, Tóre,
               že haníš ženy."

            Tór:
               "Vlčice to byly,
               ne vábné ženy.
               Loď mou mi rozbily,
               lanem připoutanou,
               kyji mi hrozily,
               zahnaly Tjálfa.
               Co hezkého však zatím
               vykonals, Hárbarde, ty?"

      Převozník:
               "Byl jsem ve vojsku,
               které sem vtrhlo
               s vlající vlajkou,
               s krvavým kopím."


            Tór:
               "Chceš říci, žes přitáhl,
               bys zhoubu nám připravil!"

      Převozník:
               "Pokutu ti zaplatím
               prstenem zlatým,
               jak usoudí soudci,
               kteří chtějí náš smír."

            Tór:
               "Odkud jsi vzal
               ta výsměšná slova,
               nad něž výsměšnější
               jsem nikdy neslyšel?"

      Převozník:
               "Mám je od mužů
               starých mravů,
               jež v slujích bydlí
               širého světa."

            Tór:
               "Hezká jména
               hrobům dáváš,
               když je zveš slujemi
               širého světa."

      Převozník:
               "Tak právě smýšlím
               o takových věcech."

            Tór:
               "Krutý tě stihne trest
               za tvé kroucené řeči,
               přes vodu-li se přebrodím.
               Myslím, že budeš výt
               hůře než vlk,
               až kladiva údery ucítíš."

      Převozník:
               "Sif tě podvádí,
               pospíchej domů
               a ukaž své hrdinství,
               halasný reku!"

            Tór:
               "Zlolajně mluvíš,
               bys k zlosti mě popudil;
               zbabělče bídný,
               bezmeznou mluvíš lež."

      Převozník:
               "Jen pravdu mluvím:
               pozdě přijdeš domů.
               A byl bys již daleko, Tóre,
               kdybys změnit svou dovedl tvář."

            Tór:
               "Hárbarde, sketo,
               schválně jsi mě zdržel."

      Převozník:
               "Tušení jsem neměl,
               že by Tórovi cestu moh
               převozník pomást."

            Tór:
               "Poslechni, co ti teď povím:
               připluj sem s loďkou
               a převez Magnova otce.
               Skončeme spor!"

      Převozník:
               "Vrať se do přívozu!
               Marně na převoz čekáš!"

            Tór:
               "Pověz mi cestu,
               když převézt mě nechceš."

      Převozník:
               "Krátké je přeplutí,
               dlouhá však cesta:
               kousek máš ke kmeni,
               kousek ke kameni,
               pak se dej nalevo,
               až lidí zem uzříš.
               Tam Fjörgyn potká
               Tóra, svého syna,
               cestu mu ukáže
               v Ódinův kraj."


            Tór:
               "Zdalipak ještě dnes
               dostat se tam mohu?"

      Převozník:
               "S námahou velkou
               při východu slunce,
               však rázným krokem
               po rozbředlé cestě."

            Tór:
               "Skončeme rozmluvu,
               když rozmíšku jen hledáš!
               Však uvidíš,
               jak se ti odměním,
               až se podruhé potkáme."

      Převozník:
               "Nech holedbání
               a hleď už zmizet!"



Můj email