Píseň o Hymim

               Kdys vládnoucí bohové
               z lovu se vrátili
               a hladoví se chystali
               hodovati.

               Potřásli hůlkami,
               pohlédli na los:
               patřili, že AEgi má
               nadbytek pití.

               Skalní obr
               seděl jak chlapec,
               podobný v tváři však
               příbuzným svým.
               V oči mu pohlédl
               přísně Tór:
               "Ásům teď," pravil,
               "připravíš hody."

               Starost obrovi
               sevřela srdce.
               Přemýšlel, jak by se
               Tórovi pomstil.
               Krátce ho požádal,
               by kotel mu přinesl
               vládce mlatu
               Sifjin manžel:
               "Připravit v něm chci
               všem bohům pivo."

               Svatí bohové
               marně jej sháněli,
               mocní Ásové
               mrzuti byli.
               Až Týr potají
               Tórovi sdělil,
               kde by s jistotou
               kotel našel.

               "Na východ Élivág
               obr bydlí,
               nezkrotný Hymi,
               na konci nebes.
               Mocný můj otec
               má mohutný kotel,
               široký mnoho stop
               a stejně hluboký."

            Tór:
               "Víš jistě, že získáme
               ten vařič vod?"

            Týr:
               "Jistě, když patřičné
               ukujem pikle."

               Vyjeli z Ásgardu
               s veselou myslí
               a večer se dostali
               k Egilovu domu,
               jenž v péči vzal kozly
               s krásnými rohy.
               Sami pak spěchali
               v Hymiho síň.

               Týr pramáti svou
               protivnou spatřil,
               devět set hlav
               hrozných měla;
               však jinou uviděl
               s paprsky brv
               v pohár lít
               synovi pivo.

               "Synu obrů,
               skrýt vás musím,
               odvážné dva reky,
               pod rám kotlu,
               neboť můj muž
               málokdy je
               přívětiv k hostům
               a pohostinný."

               Pozdě se vrátil
               proradný obr,
               lakomý Hymi,
               domů z lovu.
               Zavítal v síň,
               zazvonily ledy,
               zmrzlou měl bradu,
               zjíněný vous.

               "Zdráv buď, Hymi,
               zprávu mám pro tebe:
               v tvé síně ti právě
               syn zavítal,
               jejž dlouhý čas jsme
               čekali z cesty.
               Provází ho
               protivník Hródův,
               věrný přítel lidí,
               mocný Véor.

               Tam, hle, sedí
               pod štítem síně,
               aby se za sloupem
               bezpečně skryli."

               Sloup se rozlomil
               před zrakem obra,
               ve dví praskl
               dubový trám.

               Osm kutých
               spadlo kotlů,
               zůstal jen jeden
               jediný celý;
               z úkrytu vyšli
               a starý obr si
               pohledem změřil
               protivníka.

               Nic dobrého mu
               neřekla mysl,
               když v síni uviděl
               vraha obrů.
               Tři tučné býky
               ihned zabil,
               useknout dal jim
               sekyrou hlavy
               a položit je
               nad plameny.

               Sifjin muž snědl,
               než šel spát,
               sám dva Hymiho
               silné býky.

               Starému druhu
               Hrungniho se zdál
               oběd Hlórridův
               obdivuhodný:

               "Podruhé se budem
               spokojit muset
               všichni tři
               s výtěžkem lovu."

               Véor chtěl hned
               k veslům si sednout,
               kdyby dal návnadu
               na udici obr.

           Hymi:
               "Jdi, vrahu obrů,
               odvahu máš-li,
               ke stádům volů
               a vyber si návnadu.

               Myslím, že ti to
               nebude těžké,
               napíchnout si
               na udici
               vnadidlem vábivým
               volskou hlavu."

               Mládenec rychle
               se rozběhl k lesu,
               aby tu číhal
               na černého býka.
               Zvířeti ráznou
               strhl ranou
               rozložitý hrad
               obou rohů.

           Hymi:
               "Hroznější v činech se
               Hymimu zdáš,
               než když v síni
               u jídla sedíš."

               Kníže kozlů
               řek králi opic,
               by s hřebcem vln
               vesloval vpřed.
               Obr však mu
               v odpověď pravil,
               že málo touží
               po širém moři.

               Statný Hymi
               sám dvě velryby
               vylovil udicí
               ze slaných vln
               a na zádi lodi
               záštita Ásů,
               Véor, umně
               vytáčel šňůru.

               Zhoubce obrů,
               zachránce lidí
               na udici vetkl
               volskou hlavu.
               Rozevřel tlamu
               temný netvor,
               po chutném soustu
               chtivě chňap had,
               který obepíná
               okrsek země.

               Statečně táhl
               silný Tór
               jedovatou saň
               junácky k lodi:
               udeřil kladivem
               v ošklivou hlavu
               věrného bratra
               zhoubného vlka.

               Zařval netvor
               země se zachvěla,
               pukaly skály,
               šlehaly plameny,
               potom se ryba
               ponořila v moře.

               Neveselý byl obr,
               když nazpět pluli,
               mocný Hymi
               mluvit přestal,
               vesloval prudce
               proti břehu.

           Hymi:
               "Chceš se podělit
               o práci se mnou
               a odnést velryby
               odtud domů,
               či k břehu chceš přivázat
               berana vln?"

               Přistoupil Hlórridi,
               chopil se přídě,
               pozdvihl hřebce vln
               s prosáklou vodou;
               sám i s vesly
               a s výzbrojí k čerpání
               odnášel domů
               obrovsou loď
               přes horské hřbety,
               porostlé hvozdem.

               Zavilý obr však
               zápasit dál chtěl,
               hádkám zvyklý,
               s hromovládcem.
               Pravil, že veslem
               nestačí vládnout,
               že rek jen ten je,
               kdo rozbije pohár.

               Sotva jej do rukou
               Hlórridi dostal,
               hned strmý porazil
               pohárem kámen,
               přerazil vsedě
               sloup ve dva kusy;
               pohár však celý
               mu podali zpátky.

               Tu mocného obra
               milostnice
               Ásovi k radosti
               radou byla:
               "Uhoď Hymiho
               pohárem v hlavu,
               která nad každý
               kalich je tvrdší."

               Ohnul se v kolenou
               kozlů vládce
               a vší se oděl
               Ásů mocí:
               nepuklo sídlo
               obrovy přilby,
               praskl však vedví
               na víno pohár.

           Hymi:
               "Vzácný klenot mi
               věru byl vzat,
               překrásný kalich když
               s kolen mi spadl."
               A dál mluvil obr:
               "Nebudu moci
               nikdy už říci:
               hotov jsi, nápoji!

               Však ještě jednu si
               podmínku stavím:
               přineste mi ze dvora
               pivní kotel!"
               Týr se pokusil
               dvakrát jím pohnout,
               nehnula se však
               obrova nádrž.

               Módiho otec pak
               jej uchopil za kraj
               a klidným kráčel
               krokem síní,
               přes hlavu si klobout
               kotle přetáh,
               o kotníky mu zvonily
               jeho kruhy.

               Neujeli daleko,
               když nazpět pohlédl
               Ódinův syn
               svým bystrým okem:
               spatřil, jak z pustých hor
               s Hymim se žene
               od východu
               veliký dav.

               Sundal kotel
               se svých ramen,
               zamával Mjöllnem,
               mrtvol chtivým,
               a pobil všechny
               velryby pouště.

               Neujeli daleko,
               když náhle si lehl,
               na zem klesl
               Hlórridův kozel.
               Oř v postrancích
               ochroml náhle.
               Lstivý to byl
               Lokiho čin.

               Slyšeli jste
               - a sotva kdo vám
               poví lépe
               posvátnou pověst:
               jakou pokutu
               poskytl obr,
               jenž obě své děti
               dát musel v náhradu.

               Bez bázně přišel
               Tór na sněm bohů,
               třímaje kotel,
               z nějž Hymi se těšíval.
               Mocní vládcové
               pít teď mohou
               opojný nápoj
               v AEgiho síni.



Můj email