Píseň o Alvísovi

           Alvís:
              "Pro svou nevěstu
               jsem si přišel,
               ať lavice mi polštáři prostře.
               Příliš že nakvap mám
               si myslí snad přátelé.
               Klid mi však bude doma dopřán."

          Tór:
              "Cos to za mládence?
               Jak z vosku máš nos.
               Byl jsi snad mezi mrtvými v noci?
               Obrům se podobáš
               úplně postavou,
               pro nevěstu ses nenarodil."

           Alvís:
              "Alvís se jmenuji,
               pod zemí bydlím,
               mé sídlo je v skále.
               Dlouhou vážím cestu
               k vládci vozu:
               slib nikdo by rušit neměl."

          Tór:
              "Já jej poruším,
               neb otci patří
               nad nevěstou největší moc.
               Nebyl jsem doma,
               když slib ti dali.
               Beze mne je liché slovo bohů."

           Alvís:
              "Kdo je ten rek,
               jenž chce rozhodovat
               o životě nejhezčí z žen?
               Mezi pobudy jen
               jistě patříš.
               Která poběhlice tě povila?"

          Tór:
              "Vingtór se jmenuji,
               svět všechen jsem viděl,
               syn jsem Sidgranův.
               Proti mé vůli jen
               vzít si ji můžeš,
               svolení ode mne nedosáhneš."

           Alvís:
              "S tvým souhlasem chci ji
               pro sebe získat,
               slib sňatku mi dej!
               Má touha je bez míry,
               musím ji mít,
               nad sníh jasnější nevěstu."

          Tór:
              "Dívčí lásky ti
               dopřát chci,
               moudrý můj hoste,
               po pravdě-li mi
               ze všech světů povíš,
               co vědět je má vůle.

              Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak zem se jmenuje,
               zahrada lidí,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Zemí ji zvou lidé,
               Ásové zahradou
               a mocní Vanové valem;
               obři oborou,
               Álfové nivou
               a bohové rosnou rolí."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak nebe se jmenuje,
               jež nad námi pne se,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Nebem je zvou lidé,
               bohové oblohou,
               a Vanové tkáčem větru;
               azurem obři,
               Álfové klenbou
               a trpaslíci třpytnou síní."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak měsíc se jmenuje
               mezi jasnými hvězdami
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Měsícem u lidí sluje,
               u bohů lunou,
               v podsvětí poutníkem,
               obrům je svítilnou,
               světlem trpaslíkům
               a Álfům měřičem času."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak slunce se jmenuje
               nad syny lidí
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Sluncem u lidí,
               u bohů lucernou sluje,
               v podsvětí pochodní světlou,
               plamenem u obrů,
               u Álfů kolem
               a věčným u Ásů ohněm."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak mraky se jmenují
               s mocnými bouřemi
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Mraky u lidí,
               u bohů matkou bouře,
               u Vanů větrů hrou slují,
               u obrů oblaky,
               u Álfů prameny mlh,
               a v podsvětí přilbami přírody."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak vítr se jmenuje,
               který z hor věje,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Vítr u lidí,
               u bohů vánek
               a vichr u věčných Vanů;
               u obrů fukýř,
               u Álfů bouře
               a v podsvětí pláč meluziny."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak ticho se jmenuje,
               které ve vzduchu tane,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Ticho u lidí,
               u bohů klid,
               bezvětří u věčných Vanů;
               u obrů dusno,
               u Álfů mír
               a v podsvětí příjmený pokoj."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak moře se jmenuje,
               po němž muži plují,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Mořem u lidí,
               u bohů hladinou,
               vlnami u věčných Vanů;
               u obrů domovem úhořů,
               u Álfů vodou
               a širokým v podsvětí proudem."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak oheň sluje,
               jenž pro lidi plane,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Oheň u lidí,
               u Ásů plamen,
               vedro u věčných Vanů;
               u obrů žeh,
               u Álfů žár
               a v podsvětí požírač větví."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak les se jmenuje,
               jenž pro lidi roste,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Les u lidí,
               u Vanů hvozd,
               u Ásů hříva hor;
               křoví u obrů,
               u Álfů houští
               a stromový v podsvětí porost."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak se jmenuje
               Nörviho dcera
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Noc u lidí,
               u Ásů mlha,
               a závoj u věčných Vanů;
               u obrů oddech,
               u Álfů tma
               a v podsvětí pramen snů."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak setba se jmenuje,
               již sejí lidé,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Setba u lidí,
               u Ásů zrno
               a výmlat u věčných Vanů;
               u obrů osivo,
               osení u Álfů
               a v podsvětí bohatství pole."

          Tór:
              "Řekni mi, Alvísi,
               jenž osudy znáš
               jistě všech věcí,
               jak nápoj se jmenuje,
               jejž lidé pijí,
               u rodů v různých říších?"

           Alvís:
              "Pivo u lidí,
               u Ásů úlitba
               a víno u věčných Vanů;
               u obrů chmel,
               u Álfů doušek
               a v podsvětí příjemné opojení.

          Tór:
              "Tak mnoho moudrosti
               z úst jednoho muže
               jsem nikdy neslyšel.
               Velkou lstí, skřítku, však
               jsem tě přelstil:
               příchod tě překvapil dne,
               slunce v síň svítí!"



Můj email