Baldrovy sny
               Na sněm se všichni
               Ásové sešli,
               bohyně všechny
               běžely v radu.
               Vědět chtěli
               vládcové mocní,
               proč Baldrovi se zdály
               bolestné sny.

               Tu vstal Ódin,
               otec rodů,
               Sleipna ihned
               osedlal sedlem,
               a na cestu se vydal
               do Niflhelu.
               Tu psisko spatřil
               z podsvětí běžet.

               Pes měl prsa
               pokryta krví,
               na otce kouzel
               otvíral tlamu.
               Dále jel Ódin
               - duněla cesta -
               až vysokého dosáh
               Heljina domu.

               Vyjel Ódin
               před východní bránu,
               kde, dobře věděl,
               byl věštkyně hrob.
               Jal se pak pěti
               kouzelné zpěvy,
               až mrtvá povstala
               a promluvila:

               "Kdo je ten muž,
               neznámý mně,
               který mne nutí
               k námaze cesty?
               Vítr mě ožehl,
               ošlehal déšť,
               mrtvá pod ranní
               jsem ležela rosou."

           Ódin:
               "Vegtam se jmenuji,
               jsem Valtamův syn,
               z podsvětí chci zvěsti
               za zvěsti ze světa:
               pro koho chystají
               s prsteny lavice,
               pro koho je podlaha
               poseta zlatem?"

          Vědma:
               "Pro Baldra tu stojí
               sladké medoviny
               poháry plné,
               přikryté štítem.
               Strast hroznou tuší
               synové Ásů.
               Nerada jsem mluvila -
               nyní už mlčím."

           Ódin:
               "Nemlč, věštkyně,
               ptát se nepřestanu,
               dokud mi plnou
               nepovíš pravdu,
               kdo Baldrovi
               bude vrahem,
               o život oloupí
               Ódinova syna?"

          Vědma:
               "Höd přinese
               pověstnou haluz.
               On právě bude
               Baldrovi vrahem,
               o život oloupí
               Ódinova syna.
               Nerada jsem mluvila -
               nyní už mlčím."

           Ódin:
               "Nemlč věštkyně!
               Ptát se nepřestanu,
               dokud mi plnou
               nepovíš pravdu:
               zda Baldrův vrah
               v boji padne,
               kdo Hödův zločin
               hranicí pomstí?"

          Vědma:
               "Rind Vála povije
               v západní síni;
               ten Baldrova
               ubije vraha,
               Ódinův syn,
               sotva noc starý.
               Mýt ruce si nebude,
               ni hlavu česat,
               dokud na hranici neskončí
               nepřítel Baldrův.
               Nerada jsem mluvila -
               nyní už mlčím."

           Ódin:
               "Nemlč, věštkyně!
               Ptát se nepřestanu,
               dokud mi plnou
               nepovíš pravdu:
               které to ženy
               tak mrtvého želí,
               že s krku vrhají
               krajkoví k nebi?"

          Vědma:
               "Nejsi Vegtam,
               jak jsem věřila,
               a Ódin sám jsi,
               otec rodů."

           Ódin:
               "Nejsi vědma,
               věštkyně nejsi,
               a spíše tří jsi
               tursů matka."

          Vědma:
               "Jeď domů, Ódine,
               a těš se z úspěchu!
               Mě nenavštíví
               teď nikdo z mužů,
               leč až z pout lstivý
               unikne Loki
               a strašné moci
               strhnou svět v zkázu."  


Můj email