Skírniho cesta


(Skírnismál)
Njördův syn Frey usedl jednoho dne v Hlídskjálfu a rozhlížel se po všech světech. Pohlédl k světu obrů a uviděl tam krásnou dívku, jak se ubírá z otcovy síně do stavení se zásobami. Od té doby se soužil ve svém srdci. Skírni se jmenoval Freyův služebník. Njörd ho požádal, aby vyhledal Freye a promluvil s ním. Tu pravila Skadi:

                  "Povstaň, Skírni,
                  a spěchej rychle
                  navštívit našeho syna.
                  Zeptej se ho,
                  komu hněv platí
                  moudrého mládce."

             Skíri:
                  "Zlých slov se mi dostane
                  od vašeho syna,
                  navštívím-li ho náhle,
                  bych se ho zeptal,
                  komu hněv platí
                  moudrého mládce."

          Skírni vkročí k Freyovi a osloví ho:

                  "Pověz mi, Freyi,
                  vůdce pluků,
                  co vědět bych věru chtěl:
                  proč sám sedíš
                  v širé síni
                  po celý,pane, den?"

              Frey:
                  "Jak, mladý muži,
                  ti povědět mám
                  svou bezbřehou bolest?
                  Zářivé slunce
                  svítí všechny dny,
                  leč ne mé lásce."

            Skírni:
                  "tvá bolest není
                  jistě tak bezbřehá,
                  bys mi ji, slavný, nemohl sdělit.
                  Vždyť spolu jsme od dětství
                  vyrůstali,
                  my dva si můžeme důvěřovat."

              Frey:
                  "V Gymově paláci
                  jsem viděl se procházet
                  žádoucí ženu.
                  Paže jí zářily
                  a od nich se zažehl
                  vzduch i vod vlny.

                  Žádnému není
                  ta žena tak drahá
                  jak mému mládí.
                  Nikdo z Ásů však
                  ni z Álfů nám nepřeje,
                  bychom se těšili spolu."

            Skírni:
                  "Koně mi dej,
                  který mě přenese
                  přes plamenný val,
                  a silný meč,
                  který sám seká
                  do ukrutných obrů."

              Frey:
                  "Koně ti přivedu,
                  který tě přenese
                  přes plamenný val,
                  i silný meč,
                  který sám seká
                  v ruce statného reka."

          Skírni promlouvá ke koni:

                  "Venku je tma,
                  je čas se vypravit
                  přes zrosené rokle
                  k obydlím obrů.
                  Vrátíme se oba,
                  nebo oba nás zničí
                  ruka temného tursa."

          Skírni přijel do Gymiho dvorce v kraji obrů. Před  branou ohrady,
          která stála kolem Gerdiny síně, byli uvázáni zlí  psi.
          Skírni zamířil k  pastýři, který seděl  na pahorku, a  oslovil ho:

                  "Pověz mi, pastýři,
                  který na pahorku sedíš
                  a všechny střezíš stezky:
                  bude mi možno
                  s mladou dívkou mluvit
                  pro Gymiho psy?"

            Pastýř:
                  "Propadls smrti,
                  či jsi už mrtev?
                  ...............
                  ...............
                  není ti souzeno
                  slovo si vyměnit
                  s Gymiho dobrou dcerou."

            Skírni:
                  "Bědování
                  jen bránit může
                  člověku v rozhodném činu.
                  Můj věk mi byl určen
                  na jediný den,
                  cesta celého života."

              Gerd:
                  "Jaké to dunění
                  se z venku dere
                  do našich světlých síní?
                  Země se chvěje,
                  v základech se třese
                  Gymovy dubové dvorce."

          Služebná:
                  "Muž silný je venku.
                  Sestoupil s koně
                  a na louku ho pustil pást."

              Gerd:
                  "Pozvi ho dovnitř
                  do naší síně
                  na doušek drahé medoviny.
                  Bojím se však,
                  by venku nebyl
                  vrah mého bratra."

          Vstoupí Skírni, Gerd ho osloví:

                  "Patříš snad k Álfům,
                  či k synům Ásů,
                  anebo k věčným Vanům?
                  Jak jsi sám pronikl
                  plameny ohně,
                  bys naše shlédl síně?"

            Skírni:
                  "Nepatřím k Álfům
                  ni k Ásů synům,
                  ni k věčným Vanům.
                  A přec jsem sám pronikl
                  plameny ohně,
                  bych vaše shlédl síně.

                  Jedenáct zářivě
                  zlatých mám jablek,
                  ty všechny ti věnuji, Gerdo.
                  Lásku tvou získat chci,
                  bys zvala Freye
                  svým drahým druhem."

              Gerd:
                  "Jedenáct jablek
                  jakživa nepřijmu
                  pro mužské milování.
                  Nikdy, Freyi,
                  nám nebude souzeno
                  v objetí spolu spát."

            Skírni:
                  "Prsten ti dám,
                  který v plamenech byl
                  s Ódinovým synem.
                  Osm stejně těžkých
                  s něho stéká
                  každý devátý den."

              Gerd:
                  "Nepřijmu prsten,
                  i když v plamenech byl
                  s Ódinovým synem.
                  Mám dosti zlata
                  v Gymových dvorech,
                  můj je všechen majetek otcův."

            Skírni:
                  "Vidíš, má děvo, tento meč,
                  tenký a runami zdobený,
                  jejž v ruce zde držím?
                  Srdce ti probodnu
                  úderem smělým,
                  neslíbíš-li mi lásku."

              Gerd:
                  "Nikdo mě násilím
                  nedonutí
                  milovat muže.
                  Ty však se střez!
                  Gymi-li tě spatří,
                  jistě se s tebou střetne."

            Skírni:
                  "Vidíš, má děvo, tento meč,
                  tenký a runami zdobený,
                  jejž v ruce zde držím?
                  Pod tím ostřím
                  padne starý obr,
                  smrt stihne tvého otce.

                  Kroticím prutem
                  zkrotím tvůj odpor,
                  že vůli mou vyplníš.
                  Odejdeš pak
                  v odlehlá místa,
                  kde tě nikdo už neuzří.

                  Na orlí skále
                  budeš zrána sedět
                  k světu zády,
                  k podsvětí zrakem,
                  pokrm ti buď protivnější,
                  než pokojným lidem je
                  hladký had.

                  Strašnou buď obludou
                  všem, kdo tě spatří.
                  Hrímni ať na tebe hledí,
                  ať tě hanobí všichni.
                  Buď pověstnější
                  než bohů pátravá stráž!
                  U mříže mrtvých se mrač!

                  Vzdychej a trap se
                  prudkou touhou,
                  strast ať tě k slzám nutí!
                  Posaď se,
                  a já ti povím
                  o příboji příkoří,
                  o tíži touhy.

                  Děsit tě budou
                  běsové celý den
                  v ohradách obrů.
                  V komnatách netvorů
                  každý den budeš
                  bez vůle se vláčet,
                  bez vůle potácet,
                  pláč ti buď jen
                  potěchou trápení
                  a slzami svlažuj svou bolest.

                  S tříhlavým obrem
                  se těšit budeš,
                  anebo muže nebudeš mít.
                  Žár lásky ať tě však sžírá,
                  ať tě souží představa slasti,
                  buď jako bodlák,
                  vyhozené býlí
                  z otýpky obilí.

                  Šel jsem do háje,
                  do svěžího hloží
                  krotící prut si připravit,
                  krotící prut jsem si připravil.

                  Zlost má na tě Ódin,
                  zlost má kníže Ásů,
                  furií budeš Freyovi,
                  ty drzá děvko!
                  V dík se ti dostane
                  hrozný hněv bohů.

                  Slyště obři,
                  slyšte, tursové,
                  synové Suttunga,
                  sami Ásové:
                  jak zaklínám,
                  jak zakazuji
                  dívce dovádět s muži,
                  dívce milovat muže.

                  Hrímgrímni obr ať
                  tvé tělo uchvátí
                  před mříží podsvětí.
                  Tam ať ti skřítkové
                  na kořenech stromu
                  naplní krajáč
                  kozí močí.
                  Lepší nápoj
                  ať nikdy nedostaneš,
                  panno, podle svého přání,
                  panno, podle mého přání.

                  Tursovu runu ti vyryji
                  a tři jiné:
                  chlípnost, šílenství, žádost.
                  Mohu je vyhladit,
                  jak jsem je vyryl,
                  bude-li toho třeba."

              Gerd:
                  "Zdráv buď, příteli,
                  a přijmi pohár,
                  plný opojné medoviny!
                  Nikdy jsem nemyslila,
                  že někdy získám
                  lásku věčného Vana."

            Skírni:
                  "Jak se svým poselstvím
                  jsem pořídil, pověz,
                  dříve než odjedu odtud.
                  Kdy se setkat chceš
                  s Njördovým synem
                  a přízeň mu projevit?"

              Gerd:
                  "Barri se jmenuje
                  borový háj,
                  temný a tichý.
                  Za devět dní tam Gerd
                  dopřeje Njördovu synu
                  slast své lásky."

          Tu odjel Skírni domů.  Frey,  který  stál  venku,  se  ho zeptal,
          jaké noviny přináší:

                  "Pověz mi, Skírni,
                  než sedlo odepneš
                  a odneseš odtud,
                  úspěch-li jsi měl
                  v říši obrů
                  po našem přání?"

           Skírni:
                 "Barri se jmenuje
                  borový háj,
                  temný a tichý:
                  za devět dní tam Gerd
                  dopřeje Njördovu synu
                  slast své lásky."

              Frey:
                  "Dlouhá je noc
                  a delší dvě.
                  Jak v touze přežíti tři?
                  Častokrát se mi měsíc
                  zdál kratší dobou
                  než půl noci čekání na nevěstu." 


Můj email