Loki

O AEgim a bozích. AEgi, který se jmenoval též Gymi, připravil pivo pro bohy, když dostal onen veliký kotel, jak o tom vypravuje Píseň o Hymim. Na hostinu přišel Ódin a jeho žena Frigg. Tór nepřišel, poněvadž byl ve východním kraji. Byla tam však Tórova žena Sif, dále Bragi a jeho žena Idun a Týr. Přišel též Njörd a jeho žena Skadi, Frey a Freyja a Ódinův syn Vidar. Dále tam byl Loki a Freyovi služební Byggvi a Beyla. Síň byla plná Ásů a Álfů. AEgi měl dva sluhy, Fimafengaa Elda. K osvětlení sloužilo zlato místo ohně a pivo se podávalo samo od sebe. Síň byla místem svatého míru. Hosté neskrblili chválou AEgiho služebníků. Loki, kterému to bylo proti mysli, zabil Fimafenga. Tu zdvihli Ásové štíty a obořili se hrubými slovy na Lokiho a vyhnali ho ven do lesa. Potom se posadili opět k hostině.


          Loki se vrátil a venku potkal Elda.
          Loki ho oslovil:

               "Řekni mi, Eldi,
               než obrátíš krok,
               bys v síň zas vešel:
               o čem se baví
               synové bohů
               při pití piva?"

           Eldi:
               "O zbraních rokují,
               o své odvaze k boji
               blažení bohové.
               Z Ásů a Álfů
               nikdo uvnitř nemá
               pro tebe přátelské slovo."

           Loki:
               "Dovnitř vstoupit chci
               do AEgiho síně
               pohledět na pitku bohů.
               Spor a sváry
               nesu Ásů synům,
               v medovinu jim nesvár namíchám."

           Eldi:
               "Víš, když do AEgiho
               vstoupíš síně,
               bys na pitku pohlédl bohů
               a spílal sprostými
               vládcům slovy,
               že ti to stokrát splatí?"

           Loki:
               "Víš-li pak, Eldi,
               že hádku-li vyvoláš
               mezi tebou a mnou
               a mnoho mluvit budeš,
               můj ti dovede
               jazyk dát jadrnou odpověď?"

          Potom šel Loki dovnitř. Když pak ti, kteří tam seděli, spatřili,
          kdo vešel, všichni zmlkli.

           Loki:
               "Žízniv jsem došel
               do této síně,
               Lopt, z lopotné cesty,
               Ásy bych poprosil,
               aby mi podali
               doušek mocné medoviny.

               Proč mlčíte,
               proč stísněni jste,
               bázliví bohové?
               Určete mi k sezení
               u stolu místo,
               anebo mě vyžeňte ven!"

          Bragi:
               "Místo u stolu
               ti sotva kdy určí
               blažení bohové.
               Neboť Ásové věční
               dobře vědí,
               jaké hosty mohou k hostině pozvat."

           Loki:
               "Vzpomínáš, Ódine,
               že v počátku věků
               jsme smísili spolu krev?
               Pivo jsi tehdy
               odmítl pít,
               oběma-li nám nenalijí."

           Ódin:
               "Vstaň, Vidare,
               a otce vlka
               pozvi k pohoštění,
               aby nás Loki
               lživě nepomlouval
               v skvělé AEgiho síni."

           Tu povstal Vidar a naplnil Lokimu pohár. Ale dříve než se Loki napil,
           pozdravil Ásy:

               "Zdar buď bohům,
               zdar bohyním,
               všem přesvatým Ásům,
               jen jednomu ne,
               jenž uvnitř sedí
               při poháru, Bragi."

          Bragi:
               "Meč a koně ti dá
               z majetku svého
               a prsten ti pošle Bragi,
               abys nesplácel
               Ásům nenávist,
               vyhnul se vádě s nimi."

           Loki:
               "Věčně bez prstenů
               a bez koně bude
               bůh básníků, Bragi:
               z Ásů a Álfů,
               již uvnitř zde jsou,
               ty boje se nejvíc bojíš
               a třeseš se před střelou."

          Bragi:
               "Věz, kdybych venku byl,
               kdybych byl nevešel
               do skvělé AEgiho síně:
               tvou hanebnou hlavu bych
               v hněvu ti utrh,
               za tvou tě pomluvu potrestal."

           Loki:
               "Jen vsedě jsi odvážný,
               po meči sotva kdy sáhneš,
               Bragi, bojare v zápecí!
               Zbraně se chop,
               zlost máš-li na mne.
               Rek rázně vždy jedná."

           Idun:
               "Prosím tě, Bragi,
               pamatuj na rod
               a přijaté příbuzné.
               Lokiho nehaň
               lehkovážně
               v AEgiho svaté síni."

           Loki:
               "Mlč, Iduno,
               myslím, že po mužích paseš
               jak žádná žena.
               Ramenem svým jsi přec
               s rozkoší objala
               bídného bratrovraha."

           Idun:
               "Nehaním Lokiho
               lehkovážně
               v AEgiho svaté síni.
               Bragiho mysl
               opilou mírním,
               nechci, byste se v zlosti bili."

         Gefjon:
               "Proč si předhazujete,
               přemoudří Ásové,
               potupná slova?
               Je v Lokiho povaze
               posmívat se bohům
               a nenávidět nebešťany."

           Loki:
               "Mlč, Gefjon,
               prozradit mohu,
               kdo tě sved sladkými sliby:
               mládenec s líčkem
               bílým jak mléko,
               jejž lýtkem svým laskalas."

           Ódin:
               "Pošetilýs, Loki,
               kam poděls rozum,
               že budíš bohyně zlost.
               Vždyť o osudu světa
               a o všech svárech
               ví stejně jak já."

           Loki:
               "Mlč, Ódine,
               málokdy jsi doved
               spravedlivě urovnat spory.
               Často jsi dal,
               komu jsi neměl dát,
               zbabělci, veliké vítězství."

           Ódin:
               "Věz, dal-li jsem někdy,
               komu jsem neměl dát,
               zbabělci, veliké vítězství:
               po osm zim jsi ty
               pod zemí byl
               dojičkou krav a děvečkou,
               děti tam rodils,
               a to je ubohý úděl."

           Loki:
               "Tys kouzla prováděl,
               v kámen ryl runy,
               jak vědmy jsi tloukl v tajemný nástroj,
               jak kouzelník jsi
               kráčel světem,
               a to je ubohý úděl."

          Frigg:
               "Mlčet byste o svých
               osudech měli
               před moudrými muži.
               Co jste v dávných
               dělali dobách,
               nevyzrazujte nikomu."

           Loki:
               "Mlč, Friggo,
               Fjörgynova dcero,
               která po mužích vždy jen páslas.
               Véa a Vilja jsi,
               Vidriho ženo,
               oba objala v náruč."

          Frigg:
               "Věz, kdyby seděl
               v AEgiho síni
               můj světlý syn:
               z domu Ásů bys
               sotva utekl,
               pykal bys za své pomluvy."

           Loki:
               "Přeješ si, Friggo,
               bych pronesl ještě
               slova horšího hoře?
               To já jsem způsobil,
               že nikdy svého syna
               již neuzříš do svých síní."

          Freya:
               "Zbláznil ses, Loki,
               že zlovolně mluvíš
               potupná stále slova?
               Záhady osudu
               Frigg dobře zná,
               ač sama o nich nikdy nemluví."

           Loki:
               "Mlč, Freyjo!
               Mysl tvou znám.
               Nejsi naprosto bez chyb.
               Z Ásů a Álfů,
               kteří uvnitř zde jsou,
               každého jsi milencem měla."

          Freya:
               "Jazyk jak zmije máš
               jedovatý;
               prokletí ať ti přinese.
               Zlost na tě bohové mají
               a bohyně rovněž.
               Nakonec sklidíš jen strast."

           Loki:
               "Buď zticha, Freyjo,
               jsi plná falše
               a černých čar.
               Když s tvým bratrem
               tě bohové přistihli,
               strachem prýs pustila ducha."

          Njörd:
               "Málo znamená,
               získá-li žena
               milence k svému muži.
               Však potupou je
               poctivých bohů
               Ás, který pancharty porodil."

           Loki:
               "Mlč jen, Njörde -
               na východ tě poslali
               rukojmím blažení bohové.
               Hymiho nevěstám sloužils
               za noční nádobu,
               často ti čuraly do úst."

          Njörd:
               "Útěchu jednu mám:
               když jsem byl u obrů
               rukojmím blažených bohů,
               syn se mi narodil
               prostý nenávisti,
               bohatýr mezi bohy."

           Loki:
               "Přestaň, Njörde!
               Pychu svou mírni
               a hleď na svou hanbu:
               se svou sestrou jsi
               zplodil syna
               a to ti není nepodobné."

            Týr:
               "Frey jistě je
               nejlepším jezdcem
               v obydlí Ásů.
               Panna proň nepláče
               ni vdaná paní;
               a každému pomůže z pout."

           Loki:
               "Mlč už, Týre!
               Ty sotva dovedeš
               svárlivce srovnat.
               Podívej se jen
               na pravou svou ruku,
               kterou ti ukousl ukrutný vlk."

            Týr:
               "Bez ruky jsem já,
               ty bez ryšavce.
               Obojí ztrátu lze oželet těžko.
               Bolestí vyje
               spoutaný vlk,
               a číhá na osud Ásů."

           Loki:
               "Buď zticha už, Týre,
               vždyť tvého syna jsem
               zplodil s tvou ženou;
               ni loket jsi nedostal
               drahé látky,
               ni peníz za tu pohanu."

           Frey:
               "Slyším vlka úpět
               u ústí řeky,
               kde čeká na osud Ásů.
               Též ty budeš podobně
               v pouta spoután,
               kováři klevet!"

           Loki:
               "Zlatem sis Gymiho
               získal dceru
               a ztratil svou zbraň.
               Až synové Múspellu
               se přes Myrkvid poženou,
               nebudeš mít, nebohý, čím se bít."

         Byggvi:
               "Věz, kdybych byl
               vznešeného rodu
               a svým zval Freyovo sídlo,
               zcela bych rozdrtil
               zlého pomlouvače
               a údy mu ochromil."


           Loki:
               "Jaký to mrňous
               se to tu mele
               a po všem chtivě chňapá?
               Kol uší budeš vždy
               Freyovi bzučet,
               nebo u žernovu žehrat."

         Byggvi:
               "Byggvi se jmenuji
               a bystrým sluji
               mezi bohy i muži.
               Pro hbitost mě chválí
               Hroptovi synové,
               když popíjejí pivo."

           Loki:
               "Buď zticha už, Byggvi!
               Bohům jsi nedoved
               nikdy předložit pořádně pokrm.
               Na podlaze v slámě
               ses neslavně skryl,
               když po meči sáhli muži."

       Heimdall:
               "Opilý jsi, Loki,
               o rozum přišels;
               proč neznáš mužnou míru?
               Přílišné pití
               každého přemůže,
               na jazyk naleje jed."

           Loki:
               "Přestaň, Heimdalle,
               na počátku věků
               zlý osud ti určen byl;
               s mokrými zády
               na věky musíš
               střežit síně bohů."

          Skadi:
               "Směj se jen, Loki!
               Však brzo ti schlípne
               tvůj chrabrý chvost,
               až k skále tě
               přiváží střevy
               tvého ledově chladného syna."

           Loki:
               "Snad mě vskutku chtějí
               střevy mého syna
               posupní bohové spoutat.
               První jsem však byl
               i poslední,
               když Tjaziho jsme trestali smrtí."

          Skadi:
               "I když byls první
               a zároveň poslední,
               když jste Tjaziho trestali smrtí,
               z mých svatyní
               a svatých hájů
               ti úklady údělem vzejdou."

           Loki:
               "Líbeznější jsi byla
               k Laufeyjinu synu,
               když jsi mě lákala do svého lože;
               všechno se vyzradí,
               vyčítat-li si budem
               široce kdejakou špatnost."


          Tu přistoupila Sif,  a naplnivši křišťálový  pohár medovinou, pravila:

               "Přijmi zde, Loki,
               zjíněný pohár
               plný příjemné medoviny.
               Jednu aspoň ušetř
               dceru Ásů
               potupných pomluv."

          Loki uchopil roh a pil:

               "Jediná bys byla
               ze všech bohyň
               zdráhavá k záletníkům,
               kdybych jednoho neznal,
               jejž, myslím, že znám,
               a s nímž jsi podvedla prostého Tóra:
               ten jeden byl lstivý Loki."

          Beyla:
               "Hory se chvějí,
               Hlorridi, myslím,
               vládce, se vrací z výprav.
               Ten jistě hned zkrotí,
               kdo zlými slovy
               bohům i lidem laje."

           Loki:
               "Mlč jen, Beylo,
               Byggviho ženo,
               tvůj jazyk je jak hadí jed.
               Největší pohanou jsi
               mezi potomky Ásů,
               ty špinavá škeble!"

          Tu přišel Tór a pravil:

               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               Hlavu ti srazím
               horkou s ramen
               a konec bude tvým hanebným kouskům."

           Loki:
               "Jördin syn teď
               do síně vešel.
               Proč, Tóre, tolik hrozíš?
               Odvahu ztratíš,
               až s vlkem se utkáš,
               jenž pozře boha bitev."

            Tór:
               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               Do výše tě vyhodím,
               do východních krajů,
               a nikdo tě už nespatří."

           Loki:
               "O svých výpravách
               na východ bys moh
               před muži mlčet,
               když jsi se potil
               v palci rukavice
               a sám sis už myslel, že nejsi Tór."

            Tór:
               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               S mlatem v pravé ruce
               ti ránu zasadím,
               v kousky ti rozdrtím každou kost."

           Loki:
               "Doufám, že budu
               ještě dlouho žít,
               i když mlatem mi hrozíš.
               SKrýmiho řemínky ti
               byly příliš silné,
               aby ses k jídlu do měchu dostal,
               a tak jsi musel hlady hynout."

            Tór:
               "Mlč už, klevetníku,
               nebo mé kladivo ti
               rázem rozdrtí lebku.
               V podsvětí tě vrah
               Hrungniho pošle
               za železné mříže mrtvých."

           Loki:
               "Mluvil jsem k Ásům,
               mluvil k Ásů synům
               vše, co jsem na mysli měl.
               Před tebou jediným však
               odejdu ven,
               protože vím o tvých vraždách.

               Pivo jsi připravil,
               příště však už
               nebudeš, AEgi, na hostinu zvát.
               Všechny tvé věci,
               které v síni vlastníš,
               ať oheň spálí
               a záda ti sžehne!"
               
Když pronesl tato slova, skryl se Loki ve Fránangském vodopádu v podobě lososa. Tam ho chytili Ásové. Byl pak spoután střevy svého syna Nara. Jeho druhý syn byl proměněn ve vlka. Skadi vzala jedovatého hada a posadila ho Lokimu nad tvář. Z hada kapal jed. Sigyn, Lokiho žena, seděla u něho a držela nad ním mísu, do níž chytala jed. Když byla mísa plná, vynášela ji, aby ji vylila. Zatím kapal jed na Lokiho. Tehdy sebou trhal tak mocně, že se chvěla celá země. Nyní tomu lidé říkají zemětřesení.


Můj email